Podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) je klimatické riziko výsledkem vzájemného působení nebezpečí, expozice a zranitelnosti. Nebezpečí se týká potenciálního výskytu fyzikálních událostí nebo trendů souvisejících s klimatem, které mohou způsobit škody a ztráty. Expozice označuje přítomnost aktiv, služeb, zdrojů a infrastruktury, které by mohly být nepříznivě ovlivněny. Zranitelnost je náchylnost nebo predispozice k nepříznivému ovlivnění.

Zpráva IEA [1]  hodnotí úroveň klimatického ohrožení z hlediska teploty, srážek a cyklonů pro každou členskou a přidruženou zemi IEA. Většina údajů byla získána ze systému IEA Weather for Energy Tracker a z indexu rizik INFORM. Úroveň klimatického nebezpečí každé země je určena kombinací těchto čtyř aspektů: oteplování, povodní, sucha a tropických cyklónů.

Poslední desetiletí (2011-2020) bylo nejteplejším desetiletím od počátku záznamů v roce 1880. Osm z deseti nejteplejších let nastalo v posledním desetiletí. Průměrná globální teplota dosáhla v roce 2020 hodnoty 1,2 ± 0,1 °C nad předindustriální úrovní (1850-1900), což byl druhý nejteplejší rok v historii. Zejména teplota povrchu pevniny a oceánu na severní polokouli byla nejvyšší v historii. Teplota v severní Eurasii byla o více než pět stupňů vyšší než průměr let 1981-2010, zatímco jihozápadní Spojené státy, severní a západní část Jižní Ameriky a Střední Amerika zaznamenaly rovněž výrazný nárůst teploty.

Oteplování představuje pro většinu členských a přidružených zemí IEA značnou výzvu. Během posledních dvou desetiletí zaznamenalo 34 % členských a přidružených zemí IEA prudší nárůst teplot, a to o více než 0,042 °C za rok, zatímco světový průměr činil 0,031 °C. Největší nárůst teplot zaznamenaly Turecko, střední Evropa (včetně Slovenské republiky, Rakouska, České republiky a Maďarska), Polsko a pobaltské země. Pouze čtyři země IEA, Kanada, Indie, Irsko a Spojené království, zaznamenaly pomalejší nárůst teploty než 0,020 °C za rok.

V mnoha evropských zemích včetně Nizozemska, Švédska a Finska byl nejteplejší rok 2020. Průměrná roční teplota v Evropě 2020 byla nejteplejším rokem v historii, a to o více než 1,6 °C nad průměrem let 1981-2010. Významné oteplení v roce 2020 zaznamenaly také velké části Asie. Pro Čínu to byl osmý nejteplejší rok v historii. Japonsko a Korea dosáhly v roce 2020 svého tepelného rekordu. Pro Austrálii to byl čtvrtý nejteplejší rok v historii, zatímco Mexiko zaznamenalo nejvyšší teploty v historii v měsících květnu, červenci a listopadu.

IEA sestavila varování pro členy a asociované země IEA jak uvádí následující obrázek.

Obr. 1. Varování zvýšení teploty

Zdroj: IEA[2]

Růst globálních teplot by mohl vyvolat obavy z dopadů klimatických rizik na energetický systém. Mohlo by ovlivnit výrobu vodní energie tím, že zrychlí tání sněhu a ledovců a zvýší ztráty způsobené odpařováním z nádrží. Mohlo by také snížit výrobu elektřiny v tepelných elektrárnách a fotovoltaických elektrárnách tím, že sníží jejich kapacitu a způsobí potíže s chlazením. Rostoucí teploty spolu s rostoucím počtem dnů s extrémními vedry mohou negativně ovlivnit provozní limity přenosových a distribučních zařízení a vést k vyšším ztrátám, jako například v srpnu 2015, kdy vlny veder v Polsku snížily účinnost přenosu a distribuce a vedly k nedostatku elektřiny. Vyšší poptávka po energii pro účely chlazení může mít rovněž dopad na špičkovou poptávku a může vyžadovat změny v postupech provozu a údržby sítě. Například extrémní vlna veder v Austrálii v lednu 2019 zvýšila poptávku po energii na chlazení a vyvolala výpadek zatížení.

Změna klimatu zvyšuje prostorové rozdíly ve srážkových vzorcích a očekává se, že vlhké regiony budou obecně vlhčí a suché sušší, i když může existovat několik výjimek. Průměrné srážky v pevninských oblastech středních šířek na severní polokouli se od roku 1951 zvýšily, zatímco v jiných oblastech, jako je jihovýchodní Asie a některé části Afriky, byl zaznamenán pokles srážek.

Vyšší koncentrace skleníkových plynů by regionální rozdíly ještě více zvýraznila. Podle scénáře s vysokou koncentrací skleníkových plynů je pravděpodobné, že ve vysokých zeměpisných šířkách a v rovníkové oblasti Tichého oceánu dojde po zbytek století k nárůstu průměrných ročních srážek. Naopak v mnoha oblastech středních šířek a suchých subtropických oblastech se průměrný roční úhrn srážek pravděpodobně sníží. Například ve Středomoří, které již zaznamenalo nárůst sucha, může podle scénáře vysoké koncentrace skleníkových plynů, který je spojen s oteplením vyšším než 2 °C, dojít k nárůstu četnosti a rozsahu sucha.

Vzhledem k prostorové variabilitě srážkových vzorců je pravděpodobné, že v některých lokalitách dojde ke zvýšení počtu silných srážek. Vzestupný trend přívalových srážek a odtoku by v některých povodích představoval větší riziko povodní. Například přetrvávající vysoké srážky v povodí řeky Jang-c'-ťiang v Číně způsobily v roce 2020 vážné povodně.

Změna ve struktuře srážek a předpokládaný nárůst četnosti povodní a sucha v některých zemích přímo ovlivňují nabídku a poptávku po energii. Například zvýšená sezónní a roční proměnlivost srážek, častější přívalové deště nebo velká sucha mohou představovat významné problémy pro provoz a plánování hydroenergetických systémů. Tepelné elektrárny, které používají sladkou vodu jako chladivo, mohou být kriticky ovlivněny změnou srážkových poměrů a suchem. Velký nedostatek vody v Indii v roce 2016 v důsledku sucha vedl k odstavení 18 elektráren, protože omezil dostupnost chladicí vody. V některých zemích může být také omezeno potenciální použití nových technologií, jako je zachycování, využívání a ukládání uhlíku, kvůli dodatečné náročnosti na vodu, kterou elektrárnám přidávají. Rostoucí četnost extrémních srážek a s nimi spojených událostí, jako jsou povodně, eroze půdy, sesuvy půdy a skalní řícení, by rovněž mohla poškodit přenosové a distribuční soustavy. Sucha mohou také zvýšit energetickou náročnost dodávek vody, což vyžaduje více energie na čerpání vody nebo odsolování.

Rostoucí pravděpodobnost výskytu extrémních srážek, které jsou jednou z hlavních příčin povodní, představuje další výzvu pro většinu členských a přidružených zemí IEA. Ve skutečnosti je již 87 % členských a přidružených zemí IEA vystaveno střednímu nebo vysokému riziku povodní. Zejména Thajsko, Čína, Indie, Brazílie, Indonésie, Maďarsko a Mexiko jsou povodním vystaveny více než ostatní země. Nejméně jsou riziku povodní vystaveny některé skandinávské země (Norsko, Dánsko a Finsko) nebo země s malým územím (Lucembursko a Singapur).

Obr. 2. Výskyt povodní

Zdroj: IEA[3]

[1] https://www.iea.org/reports/climate-resilience-policy-indicator/climate-hazard-assessment

[2] https://www.iea.org/reports/climate-resilience-policy-indicator/climate-hazard-assessment

[3] https://www.iea.org/reports/climate-resilience-policy-indicator/climate-hazard-assessment