K poměrně běžným typům množení patří i klasické hřížení, které se používá zejména u rybízů, angreštů, ostružiníku, maliníku nebo u druhů, které se obtížně řízkují. Princip této metody spočívá v ohnutí výhonu mateřské rostliny a následném zasypání substrátem. Je též možné vyhloubit jamku pod povrch půdy a následně přihrnout zeminu.
Pro vyšší úspěšnost zakořenění lze v daném místě naříznout povrchové vrstvy pletiv.
Tímto způsobem vznikne nová rostlina neboli hříženec, který je geneticky shodný s mateřskou rostlinou. Tento typ množení lze aplikovat u výhonů, které jsou dostatečně ohebné nebo se nacházejí v blízkosti země. U výhonů, které jmenované vlastnosti nesplňují, se využívá speciální modifikace této metody – tzv. vzdušného hřížení.
Princip zůstává stejný, nicméně provedení je odlišné. Zakořeňování probíhá nad zemí, ideálně s využitím loňských či letošních nových výhonků ve střední až pozdní fázi vegetačního období. Lze použít i polovyzrálé výhony po začátku lignifikace. Na daném výhonu se pomocí kruhového řezu odstraní válec lýka a kambia, čímž dojde k přerušení floémového toku a polárního transportu auxinu, ale živiny s vodou jsou nadále transportovány. Na ránu lze aplikovat kořenový stimulátor. Následně se k místu hřížení přiloží připravený substrát a obalí se vhodným materiálem (např. fólie), aby pevně držel.
V našem experimentu bylo přiložení substrátu provedeno pomocí průhledných hřížicích plastových koulí. Bylo použito dvou typů pěstebního média – klasického zahradnického substrátu a rašeliníku Sphagnum Moss. Tuto metodu jsme testovali na vybraných rostlinách odrůd kanadských borůvek ('Berkeley', 'Bluejay', 'Collins', 'Herbert'), černých bezů ('Allesö', 'Bohatka', 'Madonna', 'Sambu'), aronie ('Nero') a ořešáků ('Apollo', 'Bohumil', 'Jupiter', 'Sychrov'). Na každé rostlině se nacházely dvě hřížicí koule, z nichž každá obsahovala jeden z uvedených substrátů. Od každé odrůdy byly vybrány dvě rostliny. Pěstební média byla pravidelně zalévána a kontrolována, aby nadměrně nevysychala.
V případě ořešáků a bezů bohužel docházelo k mechanickému ulamování letošních výhonů vlivem hmotnosti hřížicí koule a povětrnostních podmínek. U ořešáků a borůvek nedošlo k zakořenění ani v jednom případě. Aronie ze sta procent zakořenila ve variantě s klasickým substrátem, zatímco s rašeliníkem se tvořil jen kalus bez kořínků.
Nejúspěšnější bylo zakořeňování bezů. Zde bylo možné pozorovat mezidruhové rozdíly:
'Bohatka' zakořenila v substrátu i v rašeliníku, 'Madonna' s panašovanými listy pokaždé zakořenila ve variantě se substrátem a v jednom případě i v rašeliníku, 'Sambu' pouze se substrátem. Odrůda 'Allesö' nezakořenila ani v jednom případě. Úspěšně zakořeněné výhony byly převedeny do kontejnerů a daly vzniknout prosperujícím sazenicím.
Při vzdušném hřížení existuje mnoho proměnných a způsobů provedení. V literatuře je kromě dalších faktorů zmiňována důležitost optimálně zvoleného termínu řízkování, výběru vhodného výhonu či správného provedení řezu. Také je uváděn možný příznivý vliv zakrytí pěstebního média materiálem s vysokou odrazivostí, aby se zamezilo přehřívání a vysychání daného média.
Vzdušné hřížení bylo popsáno u mnoha ovocných druhů (např. slivoně, granátovníky, pistáciovníky atd.) a setkáme se s ním častěji v zahraničí. Je vhodnou alternativou množení pro vzácné, ohrožené genotypy nebo pro zachování starých odrůd. Primárně se jedná o metodu vhodnou pro malopěstitele či zahrádkáře, ačkoli v zahraničí proběhly u vybraných druhů i pokusy o velkoprodukci, takže do budoucna by tento typ množení mohl nalézt i širší uplatnění.
Autor: Ing. Alexandra Slámová, DiS., Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský Holovousy s.r.o.