Fytoestrogeny jsou polyfenolické látky obsažené především v luštěninách, ale i dalších rostlinách z čeledě bobovitých. Dají se rozdělit do čtyř hlavních kategorií podle jejich chemické struktury: isoflavony, lignany, kumestany a stilbeny.
Fytoestrogeny byly v jeteli lučním identifikovány v polovině 20. stol. na základě pozorování, kdy ovce z pastvin s vysokým výskytem jetele trpěly poruchami plodnosti. To bylo způsobeno estrogenní aktivitou isoflavonů v jeteli, které mají obdobnou chemickou strukturu jako živočišný hormon 17β estradiol, a vážou se na estrogenní receptory.
Následné studie zjistily, že fytoestrogeny mají u konzumentů vliv i např. na regulaci buněčného cyklu, aktivitu některých proteinů, nebo fungují v organismu jako antioxidanty.
Jetel luční obsahuje především isoflavony genistein, diadzein, biochanin A a formononetin, v menší míře pak některé kumestany.
Obsah jednotlivých fytoestrogenů v rostlinách jetele se liší podle jejich fenologické fáze a podle stupně vadnutí. Nejvyšší hodnoty isoflavonů byly zjištěny ve fázi vývoje pupenů a při nízkém stupni vadnutí, nejnižší hodnoty byly naopak zaznamenány ve fázi kvetení při vysokém stupni vadnutí. Obsah fytoestrogenů je také možné zvýšit silážováním, a to až o jednu pětinu.
| Fytoestrogeny v jeteli lučním (g/kg suché hmoty) | Fáze vývoje pupenů | Fáze kvetení | ||
|---|---|---|---|---|
| Stupeň vadnutí | Stupeň vadnutí | |||
| 25 % | 40 % | 25 % | 40 % | |
| Daidzein | 0,15 | 0,13 | 0,20 | 0,17 |
| Genistein | 0,48 | 0,41 | 0,40 | 0,38 |
| Formonetin | 6,68 | 5,82 | 4,65 | 4,06 |
| Biochanin A | 3,51 | 3,05 | 2,80 | 2,25 |
| Celkem | 10,82 | 9,41 | 8,04 | 6,85 |
Znalost obsahu fytoestrogenů v jednotlivých rostlinných druzích, nebo dokonce odrůdách, může být využita jak pro jejich cílené dávkování v krmných směsích hospodářských zvířat, tak pro farmaceutické účely. Jejich účinek je závislý nejen na zkonzumovaném množství, ale i na jejich vstřebatelnosti, která je ovlivněna rostlinným druhem, z něhož fytoestrogeny pochází, a také individuálními parametry střevního mikrobiomu konzumenta.
Krmivo s vysokým obsahem fytoestrogenů při podávání u skotu způsobuje poruchy plodnosti, a to jak u krav (poruchy říje, vyšší výskyt potratů v ranných stádiích březosti), tak u býků (horší kvalita spermií). Na druhou stranu fytoestrogeny podporují nabírání hmotnosti a růst u hospodářských zvířat a u skotu přispívají k vyšší produkci mléka.
Fytoestrogeny jsou také využívány v lidské medicíně jako přírodní alternativa hormonální léčby při menopaouze a prevence vzniku určitých onemocnění, např. osteoporózy, onemocnění oběhového systému, nebo rakoviny prsu a prostaty. Tento závěr vychází z porovnání výskytu těchto onemocnění v západních a asijských zemích, který je v asijských zemích výrazně nižší, což je dáváno do souvislosti s místní stravou bohatou na rostlinné bílkoviny pocházející z rostlin s vysokým obsahem fytoestrogenních látek.
Stanovení obsahu fytoestrogenů v jednotlivých odrůdách jetele lučního je součástí řešení projektu TN01000062 financovaného Technologickou agenturou České republiky. Tento poznatek bude možné prakticky využít při volbě konkrétních odrůd s vysokými nebo nízkými hladinami fytoestrogenů podle požadavků koncových uživatelů.
Autor: Mgr. Ing. Michaela Matoušková
Literatura
- Beck, V., Rohr, U., Jungbauer, A., 2005. Phytoestrogens derived from red clover: An alternative to estrogen replacement therapy? J. Steroid Biochem. Mol. Biol. 94, 499–518. https://doi.org/10.1016/j.jsbmb.2004.12.038
- Hashem, N.M., Soltan, Y., 2014. Impacts of phytoestrogens on livestock production: A review, in: 2nd International Conference on the Modern Approaches in Livestock’s Production System.
- Sarelli, L., Tuori, M., Saastamoinen, I., Syrjälä-Qvist, L., Saloniemi, H., 2003. Phytoestrogen Content of Birdsfoot Trefoil and Red Clover: Effects of Growth Stage and Ensiling Method. Acta Agric. Scand. Sect. A, Anim. Sci. 53, 58–63. https://doi.org/10.1080/09064700310002053
- Steinshamn, H., 2010. Effect of forage legumes on feed intake, milk production and milk quality-a review. Anim. Sci. Pap. Reports 28, 195–206.