Odbor šlechtění a pěstebních technologií se dlouhodobě zabývá problematikou zelených střech. V agrochemické laboratoři jsou hodnoceny chemické i hydrofyzikální vlastnosti minerálních střešních substrátů připravených pro realizace i substrátů odebraných ze zelených střech.

V laboratorních podmínkách jsou hodnoceny i modelové skladby vegetačních souvrství extenzivních zelených střech. Pro tyto skladby je typická nízká vrstva minerálního substrátu (výška 3–8 cm) a použití sukulentních rostlin. Ty jsou odolné k častým přísuškům a mají i nízké nároky na údržbu.

Rod Sedum (rozchodník) je hlavní rod sukulentních rostlin používaný na extenzivních zelených střechách. V ČR se přirozeně vyskytují především Sedum album, S. sexangulare a S. acre, které zpravidla osidlují bazické substráty. Rostou na osluněném stanovišti s propustnou, písčitohlinitou, mírně alkalickou půdou s průměrným množstvím živin. Rod zahrnuje asi 100 druhů, převážně v mírném pásmu severní polokoule (několik druhů v horách tropické Afriky) s těžištěm výskytu ve Středozemí a východní Asii.

Menší zastoupení při zakládáni extenzivní střech mají rody Sempervivum (netřesk) a Jovibarba (netřeskovec). Rod Sempervivum zahrnuje kolem 30 druhů s areálem v Evropě, na Kavkaze, Turecku, Íránu a v pohoří Atlas v Maroku, v ČR se přirozeně nevyskytuje. Netřesky rostou převážně na mělkých půdách silikátových, kyselých až neutrálních.

Rod Jovibarba (zahrnuje pouze 2 druhy (J. globifera a J. heuffelii) s četnými poddruhy. Areál rozšíření je v Alpách, střední, jihovýchodní a východní Evropě. V ČR se vyskytuje J. globifera. Roste na humózních a mělkých půdách krystalických silikátových i dolomitových s reakcí kyselou až neutrální.

U střešních extenzivních substrátů se obecně doporučuje nižší obsah živin. Při nadbytku se nadměrně znečišťují odtokové vody, rostliny rostou příliš bujně a jsou citlivější na stres (sucho, chlad). Na živiny chudý substrát podporuje rozmanitější vegetaci a předchází dominanci bujně rostoucích druhů. Extenzivní střešní substráty se dodávají s nízkou dávkou startovacích rozpustných hnojiv, případně nevyhnojené. Pro přihnojování během vegetace se používají zásobní hnojiva, doporučená roční dávka je do 5 g N, 1,4 g P, 3,4 g K a 0,5 g na m².

V letech 2022–24 byly v laboratoři VÚKOZ hodnoceny i půdy z přirozených lokalit sukulentních rostlin. Celkem bylo hodnoceno 41 vzorků z České republiky a dalších šesti evropských států. V přirozených podmínkách rostou sukulentní rostliny na půdách s humusovým horizontem o mocnosti do 10 cm, který vznikl na matečném substrátu z pevných či zpevnělých hornin. Jedná se o skupinu půd Leptosoly, které se vyznačují výraznou skeletovitostí pod humusovým horizontem. Jsou rozšířeny na území pahorkatin a hornatin. Vzorky byly odebrány z humusových horizontů, jejichž mocnost se pohybovala v rozmezí 3 cm až 8 cm. Pro určení matečné horniny a půdního typu byly odebrány i vzorky skeletu.

Střešní substráty i půdy jsou hodnoceny podle metod uvedených v publikaci Vegetační souvrství zelených střech – standardy pro navrhování, provádění a údržbu (dále Standardy), která je k dispozici http://www.zelenestrechy.info/cs/). Pro hodnocení obsahu přijatelných živin v půdních substrátech s vyšším podílem minerální složky, s obsahem spalitelných látek (SL) 15–55 %, je doporučena metoda ČSN EN 13651, která používá vyluhovací činidlo CAT. Tato metoda je vhodná ale i pro hodnocení strukturních minerálních substrátů, včetně střešních.

Směrná čísla pro extenzivní střešní substráty jsou spolu s příklady rozborů uvedena v tabulce. Jedním z hlavních parametrů pro hodnocení lokalit s přirozeným výskytem sukulentních rostlin i pro výběr extenzivních střešních substrátů pro jednotlivé skupiny sukulentů je reakce půdy (hodnota pH_CaCl2). U střešních substrátů je vhodnější uvádět hodnotu výměnné reakce (pH_CaCl2), která se používá pro hodnocení zemědělských půd. Hodnota pH_CaCl2 vychází o 0,5–1 stupeň nižší než pH_H2O a lépe charakterizuje minerální substráty s nižším obsahem spalitelných látek.

Tab. Základní fyzikální a chemické vlastnosti půdních substrátů z původních lokalit rozchodníků a extenzivních střešních substrátů: SL – obsah spalitelných látek (ČSN EN 13039), OHS – objemová hmotnost vysušeného vzorku (ČSN EN 13040), pH_CaCL2 (ČSN ISO 10390), pH_H2O (ČSN EN 13037), EC (ČSN EN 13038) a Ca (ČSN EN 13652): vodní výluh 1v/5v, N, P, K Mg: CAT 1v/5v (ČSN EN 13651), suma N = N-NH₄+N-NO₃

* Limit pro extenzivní střešní substrát (Standardy SZÚZ, 2019)

** obsah přijatelného vápníku stanovený ve vodném výluhu reprezentuje rozpustné sole, z vápence vodný výluh vápník neuvolňuje

Na hodnocených lokalitách rostly nejvíce rody Sedum (rozsah pH_CaCL2 4,5–7,9, 21 lokalit, samostatný výskyt na 14 lokalitách) a Sempervivum (rozsah pH_CaCL2 3,7–6,3, 21 lokalit, z toho 6 lokalit společně s rodem Sedum,), rod Jovibarba byl na 6 lokalitách, rozsah pH_CaCL2 6,2–7,0 (z toho jedna lokalita společně s rodem Sedum).

Vzhledem k nárokům nejvíce používaného rodu Sedum mají extenzivní střešní substráty zpravidla neutrální nebo mírně zásaditou reakci, hodnotu pH _CaCl2 v rozmezí 6,8–8,5. Neutrální (pH_CaCl2 6,6–7,2) je vhodná i pro netřeskovce při společné výsadbě s rozchodníky. Pokud při zakládání extenzivních střech použijeme netřesky je nutné použít kyselé nebo slabě kyselé substráty. Při kombinaci netřesků s rozchodníky použijeme slabě kyselé substráty (pH_CaCl2 5,6–6,5), které jsou vhodné pro oba rody. V kombinaci s netřesky je nutné použít méně vzrůstné rozchodníky (S. album, S. sexangulare, S. acre).

Foto 1 Sempervivum tectorum a Sedum sexangulare, litozem na dolomitu, Itálie

Foto 2: Extenzivní zelená střecha – vrstva substrátu 3 cm (těžký – viz tab.), zapojení porostu (leden 2022) 6 měsíců po založení vegetace řízky rozchodníků (vysoký podíl  Sedum. album a Sedum sexangulare).

Autoři:

Dubský Martin, Šímová Hana, Šinko Marián

Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., Průhonice, Odbor Šlechtění a pěstebních technologií

Použitá literatura

Dubský, M. (2020): Substráty pro střešní zahrady. Zahradnictví 19 (2): 46–49.

Šinko, M., Šímová, H., Dubský, M. (2024): Hodnocení půdních substrátů na lokalitách sukulentních rostlin. Zahradnictví 23 (2): 38–41.