Opravdu potřebujeme pesticidy a hnojiva ve stávajícím objemu? “ To je otázka, na kterou by mnozí odborníci odpověděli jednoduchým převrácením očí a zpětnou otázkou „Opravdu potřebujeme nakrmit více než 7 miliard lidí?“. Je potřeba obezřetnosti, protože většina otázek kladených jako odpověď na jinou otázkou obvykle vede k falešné dichotomii; nemáme možnost volby mezi záchranou planety nebo výživou populace.
Je nezbytně nutné najít způsob, jak vyrábět v dostatečném objemu a dostatečně výživné potraviny pro všechny bezpečným a udržitelným způsobem. A tohoto cíle je možné dosáhnout pouze tehdy, bude -li transformace posuzována ve vztahu k celému hodnotovému řetězci: od výroby potravin až po jejich spotřebu. To je ostatně jádrem strategie Farm to Fork (F2F),[1] jejímž cílem je, aby se evropské potraviny „staly globálním standardem udržitelnosti“ a je klíčovou součástí evropské zelené dohody, která stanoví plán, jak učinit Evropu klimaticky neutrální do roku 2050, a dosáhnout cílů udržitelného rozvoje OSN (SDGs).
Od 18. století se opakovaně předpokládalo, že populace poroste, dokud nebude možné udržet růst produkce potravin a nedojde k masovému hladovění[2]. V tuto chvíli však chemické pesticidy, a především hnojiva hrály klíčovou roli v Zelené revoluci, která souběžně podporovala produkci potravin a exponenciální růst světové populace. Lze se setkat s odhady, že bez použití přípravků na ochranu rostlin, dojde ke ztrátám plodin mezi 30 a 50%, v závislosti na plodině a škůdci, a že minerální hnojiva (dusík, draslík a fosfor) produktivitu plodin zdvojnásobují. Z těchto údajů lze dovodit, že 65 až 75% produkce potravin je umožněno využíváním chemických pesticidů a hnojiv.[3] Pozitivní efekty jsou tedy zjevné, ale během druhé poloviny 20. století jsme se ocitli v začarovaném kruhu růstu populace zvyšující poptávku po růstu spotřeby agrochemikálií, který odhalil negativní dopady těchto produktů: kontaminace půdy, vody, vzduchu, degradace půdy, dramatický pokles biologické rozmanitosti a škodlivé účinky na lidské zdraví.[4] A tyto negativní dopady nejsou jen na životní prostředí, protože degradace půdy, ztráta biologické rozmanitosti a stres plodin v důsledku tohoto přebytku chemikálií dramaticky ovlivňují produktivitu plodin a jejich špatnou odolnost vůči dopadům změny klimatu (vlny veder, změny ve srážkových režimech, snížená dostupnost vody, výskyt nových škůdců, či extrémní události jako tornáda, obrovské povodně apod.). Následky a nerovnosti zemědělců a obavy o dodávky potravin jsou dramatické. Byli jsme tedy po desetiletí instalováni v neudržitelném používání chemických pesticidů a hnojiv s environmentálními, ekonomickými a sociálními důsledky?
Regulační orgány EU i členských států vyvinuly velké úsilí při kategorizaci pesticidů a při studiu účinnosti hnojiv a ztrát živin různých látek, které posunuly trh směrem k efektivnější agrochemii. Vývoj nízkorizikových, vysoce účinných, vysoce selektivních pesticidů a hnojiv však nestačí. Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) po důkladné analýze zemědělské situace a hladu způsobeného růstem cen potravin v letech 2008 a 2010 usoudila, že je nutná nová Zelená revoluce[5] a že tato revoluce potřebuje úplné přehodnocení zemědělských systémů založených na agroekologických studiích udržitelných systémů,[6] která zahrnuje efektivní využívání zdrojů. Účinnost agrochemikálií nezávisí pouze na účinnosti pesticidů a hnojiv (maximální účinek při minimálním dávkování) a selektivním výběru (ochrana plodin a výživa bez ovlivnění ekosystému), ale také na jejich přesné aplikaci (proč, kdy, kde, jak a kolik) a jejich synergie s jinými strategiemi řízení plodin. Ačkoli se precizní zemědělství jeví jako potenciálně vhodně pro snižování používání agrochemikálií, neboť zvyšuje účinnost vstupů, stávající implementace technologie zatím nedosahuje na očekávanou úroveň.[7] Precizní zemědělství totiž musí překonat několik překážek zejména:
- vysoké počáteční investice, ekonomické i časové
- pochybnosti o ekonomické návratnosti – částečně kvůli nízké důvěře kvůli předchozím špatným zkušenostem od prvních osvojitelů a pochybnosti o použitelnosti nástrojů ICT v jakémkoli typu půdy nebo farmy – nebo příliš dlouhodobém horizontu, a
- zdrženlivost části populace ohledně používání nových technologií v zemědělských a potravinářských odvětvích. Kromě toho ve srovnání s USA nebo Austrálií evropské země zaostávají v přijímání nových technologií v zemědělství kvůli relativně malým velikostem farem.[8]
Cíle strategie Od vidlí po vidličku
V souladu s cíli strategie „Farm to Fork“ je nutné urychlit přechod EU k udržitelnějšímu systému produkce potravin poskytujícímu optimalizovanou úrodnost půdy a ochranu před škůdci prostřednictvím omezení vstupů, minimalizace souvisejících rizik a jejich přesné a efektivní použití při zajištění odolnosti plodin a rovnováhy živin a zmírňování ztrát živin a biologické rozmanitosti, degradace půdy a související znečištění životního prostředí a eutrofizaci. Cíle Evropské komise v oblasti agrochemikálií a snižování ztrát živin do roku 2030 jsou velmi ambiciózní a nebude jich dosaženo pouze zaměřením se na agrochemikálie nebo změnou způsobů jejich použití, ale úplným přehodnocením systému, který zavádí agroekologickou perspektivu a přesné zemědělství do konvenčního zemědělské postupy, se zvláštním zřetelem na zdraví plodin, kvalitu půdy a biologickou rozmanitost, což zefektivní integrované řízení s nízkorizikovými produkty.
Kroky nutné pro přechod
Z tohoto pohledu je nutné systémové řešení zahrnující
- integrované řízení s využitím inovativních řešení (biologické, nízkorizikové chemikálie, fyzikální, mechanické a inteligentní aplikace) k tradičním vstupům, které zahrnují vývoj nových biofertilizátorů a biostimulantů
- nástroj digitální podpory zemědělství pro rozhodování na základě dat
- validace, implementace a hodnocení různých použitých přístupů
Zelená dohoda EU zdůrazňuje nutnost skutečně zlepšit dialog mezi vědeckou komunitou a společností, aby se zejména zabránilo dezinformacím a aby se spravedlivým a inkluzivním způsobem zvýšila váha klíčových společenských cílů a znalostí zúčastněných stran ve vědeckém výzkumu. To je v zemědělství mnohem důležitější, protože různé typy inovací čelí několika překážkám ze strany zemědělců i konečných spotřebitelů; ochranářské politiky tradičně selhávaly, protože ignorovaly klíčové faktory přijetí, a to nejen ekonomické, ale také sociální a ideologické. Aby byl maximalizován dopad, bude tedy nutné
- průběžně zvažovat aspirace, motivace a bariéry všech zúčastněných stran v potravinovém řetězci pomocí sítě znalostního přístupu zaměřeného na udržitelné zemědělství
- iterativně a integrovaně hodnotit dopad řešení, která budou průběžně doplňována snadno čitelnými a spolehlivými informacemi, aby se zvýšila důvěra zúčastněných stran v navrhovaná řešení
- přizpůsobit strategii popularizace a komunikace s cílem překonat bariéry a mezery v implementaci inovací.
[1] https://ec.europa.eu/food/sites/food/files/safety/docs/f2f_action-plan_2020_strategy-info_en.pdf
[2] Malthus, T.R. (1798) 3An Essay on the Principle of Population As It Affects the Future Improvement of Society, with Remarks on the Speculations of Mr. Goodwin, M. Condorcet and Other Writers’ (1 ed.). London: J. Johnson in St Paul's Church-yard.
[3] a) Ritchie, H. (2017) How many people does synthetic fertilizer feed? Our world in Data; b) Erisman, J. W., Sutton, M. A., Galloway, J., Klimont, Z., & Winiwarter, W. (2008). How a century of ammonia synthesis changed the world. Nature Geoscience, 1(10), 636-639; c) Oerke EC, Dehne HW (2004) Safeguarding production—losses in major crops and the role of crop protection. Crop Prot 23:275–285.
[4] a) Mateo-Sagasta, J. ; Marjani Zadeh, S. ; Turral, H. (2018) ‘More people, more food… worse water? - Water Pollution from Agriculture: a global review.’ FAO. Rome. 225p. ISBN: 978-92-5-130729-8
[5] De Schutter, O.; Vanloqueren G. (2011) The New Green Revolution: How Twenty-First-Century Science Can Feed the World. Solutions, 2(4), 33–44.
[6] http://www.fao.org/agroecology/knowledge/10-elements/en/
[7] Soto, I. et al. (2019) ‘The contribution of Precision Agriculture Technologies to farm productivity and the mitigation of greenhouse gas emissions in the EU’, Publications Office of the EU, Luxembourg, ISBN 978-92-79-92834-5, doi:10.2760/016263, JRC112505.
[8] Lawson, L.G., et al. (2011) A four nation survey of farm information management and advanced farming systems: a descriptive analysis of survey responses. Computers and Electronics in Agriculture, 77 (1), 7-20. https://doi.org/10.1016/j.compag.2011.03.002