Na základě dlouhodobého testování širokého genofondu autochtonních druhů vrb, který započal na našem pracovišti v 90. letech byla registrována nová odrůda, kterou jsme podle jejího vzpřímeného růstu kmenů i habitu pojmenovali staroslovanským označením ‚Stvola‘.

Jedná se o  křížence našich dvou nejvýznamnějších domácích stromovitých druhů - vrby bílé a křehké (Salix alba L. × Salix euxina I.V.Belyaeva).

Vrba 'Stvola' je odrůda tzv. rychle rostoucích dřevin (RRD) určená pro výmladkové pěstování na zemědělské půdě za účelem produkce dřevní biomasy pro energetické a surovinové použití. Díky svým vlastnostem a původu (domácí druh - kříženec, poměrně pozdní rašení listů) je vhodná i pro pěstování ve zvláště chráněných územích (Národní Parky, CHKO atd.) a v multifunkčních porostech např. agrolesnických,  ochranných (vodní i větrná eroze), pro migrační koridory, zvyšování biodiverzity a welfare hospodářských zvířat atd. Při pěstování ve výmladkových plantážích přispívá ke zvyšování obsahu humusu v půdě a sekvestraci uhlíku (kořeny).

Je vhodná pro pěstování na široké škále zemědělských stanovišť od nížin do podhorských oblastí (do 500 m. n. m). Její optimum je však na teplých až mírně teplých stanovištích s dobrým zásobováním vodou a to buď s vyšší hladinou podzemní vody (0,5–1,5m), srážkami nad 550 mm/rok (příp. nad 350 mm/za vegetační období III-IX) nebo kombinací obou zdrojů. Při pěstování ve velmi krátkém obmýtí (3-6 let) na těchto stanovištích dosahuje při zimní sklizni výnosu 20-32 tun biomasy za rok při průměrné vlhkosti 52%. Po proschnutí na 25-30% má její biomasa výhřevnost 12,5-15 GJ/t, což je výrazně více než energetické uhlí.

Vrba ‚Stvola‘ tvoří rovné nebo jen mírně prohnuté kmeny, při výmladkovém pěstování potom úzké, vysoké keře. Má podlouhle kopinaté listy, svrchu lesklé lysé a jemně stříbřitě chlupaté na vnitřní straně. Špička listu je úzce protažená. Žilky odstupují v ostrém úhlu od hlavního nervu. Kvete samičími květy poměrně pozdě (½IV) a současně s rašením listů. Má sklon k tvorbě dominantních kmenů, které je možno využít i k produkci palivového dřeva. Po sklizni sice vytváří mnoho výmladků (v řádu desítek na pařez), z nichž však v následujících letech většina odumírá a na pařezu pak převládnou nejčastěji 1až 3 kmeny hlavní, které mají výborné tloušťkové přírůstky. Vytváří řidší koruny s relativně úzkými, malými listy, které propouštějí poměrně dost světla, což je výhodně například v agrolesnických systémech. Má střední náchylnost k okusu zvěří.

Pro podrobnější informace o odrůdě nebo pěstebním postupu kontaktujte naše pracoviště nebo využijte poradenskou stránku RRD https://www.vukoz.cz/index.php/isoze-domu

Autoři:

Bubeník Jaroslav, Weger Jan  - odbor fytoenergetiky, VÚKOZ, v.v.i.